Do této sekce patří vyšší odborné školy s celou řadou speciálních vzdělávacích programů v rámci širokého spektra technických a zemědělských oborů, které sahají od elektrotechniky, dopravy, strojírenství či stavebnictví až po ekologii, krajinnou tvorbu, lesnictví či potravinářství. Vzdělávací programy technických i zemědělských vyšších odborných škol patří k segmentu terciárního školství, který velmi těsně koresponduje s potřebami trhu práce.
Praktická příprava studentů je organizována ve spolupráci s oborově spřízněnými firmami. Prostřednictvím těchto vazeb nastupuje výrazná část absolventů následně do firem, kde absolvovali odbornou praxi. Firmy umožňující vykonání odborné praxe mají tak výjimečnou příležitost „vyzkoušet si“ budoucí zaměstnance bez úskalí a rizik vyplývajících z platné legislativy a zároveň mají možnost podílet se na podobě závěrečné absolventské práce.
Velkou výhodou většiny technických vyšších škol je koexistence s příbuznou střední odbornou školou, neboť studenti mohou využívat velmi nákladné vybavení, specializovaný software či zázemí laboratoří. Uvedené materiální vybavení vhodně doplňuje spolupráci s oborově příbuznými firmami a v ideálním případě může vést až k jednoduchému aplikovanému výzkumu a prohloubení spolupráce s dalšími institucemi z oblasti terciárního vzdělávání.
Vedle technických vyšších odborných škol patří do sekce i zemědělské školy, které mají výraznou vazbu na regionální specifika v široce diverzifikované oblasti zemědělství a životního prostředí. Tyto školy si navíc svou dlouhodobou soustavnou spoluprací s odbornou veřejností a zaměstnavateli postupně vybudovaly slušné renomé i na celostátní úrovni. Jednotlivé vyšší odborné školy si nejsou konkurenty, neboť mají navzájem odlišné a v rámci celého systému vyššího odborného vzdělávání jedinečné vzdělávací programy.
V náročné konkurenci terciárního vzdělávání jednotlivé technické či zemědělské školy svou existenci obhajují a potvrzují ve své každodenní pedagogické, odborné i organizační činorodé práci, např. aktualizací akreditačních materiálů, zapojením do projektů (OPVK, OVVVV, OPJAK aj.), organizací každoročních absolutorií a tvorbou absolventských prací, spoluprací se zaměstnavateli a odbornou veřejností, zajišťováním tuzemské i zahraniční praktické výuky studentů, organizováním akcí pro širokou veřejnost, účastí v oborových soutěžích, zahraničními kontakty s oborově blízkými institucemi.
Podstatnou rovinu tvoří také promyšlená strategie propagace jednotlivých škol obrácená k potenciálním studentům, kde jsou zdůrazňovány zejména odlišnosti mezi studiem na VOŠ a obdobnými studijními obory na vysokých školách.
U vyšších odborných škol technického a zemědělského zaměření jde zvláště o prolnutí velmi svébytné praktické složky vzdělání s oblastí teoretickou, které ve výsledku umožňují absolventům VOŠ efektivněji se zapojit do pracovního prostředí a poté v něm i úspěšně obstát.